Ondřej Knobloch: Fotbal musíme stále posouvat dopředu

Den středočeského fotbalu v Mnichově Hradišti nabídl mnohem více než samotné utkání Superpoháru. O plánech v krajském fotbale, ale také přímo v Mnichovohradišťském SK jsme mluvili s předsedou klubu a členem výkonného výboru SFKS Ondřejem Knoblochem.

Proč se Den středočeského fotbalu konal právě v Mnichově Hradišti?

Poprvé se akce konala v Jinočanech a když se řešila organizace dalšího ročníku, tak jsme podali oficiální žádost a byli jsme vybráni. Udělali jsme maximum pro to, abychom si podle mota našeho fotbalového svazu udělali fotbal hezký, měli jsme z něj radost a bavil nás. Pro zdárný průběh jsme odvedli s čistým svědomím maximum. Za to, že jsme dostali možnost takhle velkou akci pořádat, jsme velice rádi. Přece jenom Středočeský kraj má dvanáct okresů a je největší v republice.

Co všechno se ve středočeském fotbale v minulé sezoně podařilo?

Myslím si, že středočeský fotbal je právem na krajské úrovni výkladní skříní českého fotbalu. Snažíme se ve všech směrech, abychom byli pilířem našeho sportu. Ať už se jedná o rozhodčí, zázemí a vybavení klubů. Největší investicí byly Veo kamery, které jsme pořídili pro všechny kluby na úrovni krajského přeboru a I. A tříd. Mají teď povinnost všechny zápasy natáčet, ale podle zpětné vazby záznamy fungují nejenom jako pomůcka pro nás funkcionáře, ale také pro kluby samotné. Mohou se zpětně s videem pracovat i s hráči. Možná to znáte, na hřišti si myslíte, jak děláte všechno dobře, ale když se pak vidíte v televizi, raději byste to hned vypnul. Snižovali jsme také počet týmů v I. B třídách, ale v nich, i ve všech soutěžích, všechno tak z devadesáti osmi procent proběhlo tak, jak by fotbal probíhat měl. Ta dvě procenta nechávám na tom, že je to přirozené procento jako ve společnosti, kde se také všichni nesnaží dělat věci poctivě a férově. Celkově to jako člen komise rozhodčích beru jako velkou poctu rozhodčím, že jsme to zvládli a vše se rozhodovalo na hřišti. Pro mě je stále prioritou to, co se nám povedlo už v prvním roce, aby stejně jako na okresních svazech měli i na krajském svazu možnost volit všichni. Určitě bych apeloval na všechny funkcionáře – zrušte provolby. U nás se to už povedlo a dejme možnost všem členům hlasovat tak, jak hlasovat chtějí.

Hodně se mluví o nedostatečném počtu rozhodčích. Jak to vypadá u vás?

Na jednu stranu se vede na celostátní úrovni nákladná kampaň pro nábor rozhodčích, která má obrovský prostor, na druhou stranu už dlouho nedošlo k navýšení odměn rozhodčím. Nový mladý rozhodčí musí začít na mládežnické úrovni, kde za hodinu a půl pískání, a to nepočítáme cestu, dostane sto padesát, sto osmdesát korun. Myslím si, že rozhodčí musíme motivovat, aby nebylo výhodnější někde vykládat zboží do regálů. Odměny musí být adekvátní času, který tomu věnují. Navíc si k tomu samozřejmě ještě vyslechnou svoje z hlediště. Další věcí jsou delegáti, my nepotřebujeme delegáta pro šedesátiletého rozhodčího, ale pro ty mladé na okresní úrovni, aby jim pomohl a poradil, co bylo dobře a co špatně. Na okresní úrovni ale můžete vyslat jen jednoho delegáta na jedno kolo.

Zvyšuje se na krajské úrovni divácká návštěvnost tak jako na té nejvyšší? Jezdí už také skupiny venkovních fanoušků?

Já tohle vezmu z hlediska Mnichova Hradiště, kde musím našim fanouškům i touto formou poděkovat, na naše mistrovská utkání chodí pravidelně dvě stě, dvě stě padesát lidí. Je to dané tím, že je pro ně vytvořeno nějaké zázemí, chtějí se tu potkávat s přáteli, něco dobrého si dát. Pro nás je důležité to, abychom do áčka zapracovávali místní kluky z naší mládeže. Máme tu 99 procent místních fotbalistů. Na ně se přijde podívat celá rodina. Když to budeme hrát s fotbalisty odjinud, kteří přijedou, odehrají zápas, seberou peníze, zabouchnou auto a jsou pryč, tak to bude jiné. Na takové hráče lidi nepřijdou, protože k nim nemají žádný vztah. Pro fanouškovskou komunitu je důležité, aby měli možnost sledovat v akci místní fotbalisty, které znají z města, povídají si s nimi v týdnu.

Můžeme se vrátit ještě k Superpoháru, jak ten nápad vůbec vznikl?

Ve Výkonném výboru jsme chtěli vymyslet akci, kde by se mohli vyhlásit nejlepší střelci soutěží, a to i v kategoriích mládeže. Vznikl proto nápad uspořádat Den středočeského fotbalu. Vloni se uskutečnil narychlo v Jinočanech, ujal se toho Pavel Šmejkal, který v klubu působí, a udělal pro skvělý průběh maximum a patří mu za to velký dík. Byl to takový nultý ročník, bylo to super udělané, lidé se měli možnost setkat, nebylo to jen o tom samotném zápase. Povídalo se o problémech fotbalu a mohli jsme jít do nové sezony s čistým štítem. Je to určitě zajímavá a nová tradice. Letos jsme to posunuli navázáním spolupráce se Sporty TV. Televizní přenos tomu dodal úplně jinou dimenzi. V této spolupráci chceme pokračovat a vysílat zápasy i během sezony, a to z krajských soutěží dospělých i mládeže, a to pokaždé z jiného okresu. Chceme, aby středočeské kluby byly vidět. Jednou měsíčně bude připravený i diskusní pořad ze studia, ve kterém se bude hodnotit uplynulý měsíc v krajském fotbale.

Co všechno přináší účast v Superpoháru samotným finalistům?

Myslím, že kromě dalších věcí jim vlastně ušetříme organizaci jednoho kvalitního přípravného utkání, navíc dostanou speciální sadu dresů, které jim zůstávají. Je to s datumem, jako to mají kluby v pohárové Evropě, nebo v nich nastupuje reprezentace. Samozřejmě, že je určitě i lákavá možnost zahrát si před televizními kamerami. A také oba obdrželi finanční odměnu ve výši 25, respektive 15 tisíc korun.

Jak daleko mělo k účasti v Superpoháru Mnichovo Hradiště? Nebylo by to nejlepší, kdyby nastoupil domácí tým?

Na to, abychom vyhráli kraj, jsme neměli kvalitu. Nakonec jsme sestoupili do I. A třídy. Pohár jsme nepřihlásili, kluci chodí často na odpolední směnu a pohár v týdnu bychom těžko hráli v důstojném složení. Uvidíme, jak to bude v této sezoně, založili jsme i béčko, takže naše možnosti budou větší.

Takže zatímco jinde se béčka většinou ruší, u vás týmy přibývají?

Je to asi v každém klubu jiné. My máme od nové sezony navíc kromě béčka ještě U7, v soutěžích budeme mít v Mnichově Hradišti osm týmů – U7, U9, U11, U13, U15, U17, áčko a béčko dospělých. Nemůžeme si stěžovat, že bychom neměli dostatek dětí. Některé ročníky jsou silnější, jiné slabší, tak to je ale všude. Snažíme se vytvořit příjemné prostředí i pro rodiče, které sem děti vozí, aby tady byli spokojení, mohli si dát dobré občerstvení, byli v čistém prostředí. Musíme nabízet víc než jen samotný fotbal. Naším cílem je i to, aby fotbal děti připravoval na život, aby je naučil mít respekt ke kolektivu, k týmu, k autoritě, kterou je trenér. A také je naučit zodpovědnosti, kterou se snažíme vštěpovat i rodičům. Není dobře, když se čtrnáct dnů ví, že tým bude mít zápas, napsat odpoledne před odjezdem trenérovi, že nebudeme a že jedeme k babičce. Mohou samozřejmě jet, ale musí to dát vědět čtrnáct dnů dopředu. Ta odpovědnost musí být vzájemná. Rodičům by se také nelíbilo, kdyby přivezli dítě na trénink a trenér jim deset minut před začátkem zavolal, že dneska nemůže. Jsem rád, že se nám to tohle daří nastavit. My si nechceme ani konkurovat s ostatními sporty tady v Hradišti a přetahovat si děti. Není pro nás problém, když někdo hraje rok fotbal a pak přejde k volejbalu. Není to důvod k naštvání. Musíme být rádi, že děti sportují.

Během dne středočeského fotbalu jste slavnostně otevřeli zrekonstruovanou tribunu, můžete nám k ní říci něco bližšího?

Je to historická tribuna, která se začala stavět v roce 1939 a po osmdesáti letech stojí ve stejném stavu, jako když ji postavili. Máme dokumentaci, část z ní představujeme na informačních tabulích u tribuny. Přidali jsme k tribuně jen byt pro správce. Když jsme se rozhodli tribunu zrekonstruovat, zvolili jsme variantu, aby vše zůstalo v původním stavu. Měnili jsme tedy jen dřevěné výplně a trámy a všechno je tak, jak bylo. Jsme na tribunu pyšní, že tu stojí tak dlouho. Areálu dodává nádech, který je jiný než na moderních stadionech. Na rekonstrukci nám přispělo město a kraj, právě pro ně jsme udělali během Dne středočeského fotbalu ještě slavnostní otevření již zprovozněné tribuny.